Novoroční předsevzetí jedné Královopolačky

Nový rok se už tradičně pojí s novoročními předsevzetími. Já si novoroční předsevzetí nedávám a snažím se svůj život během roku přizpůsobit tak, aby se aspoň obrysově potkal s mými představami. Letošní rok bych však ráda udělala výjimku a jedno novoroční předsevzetí si dala: budu si více povídat s lidmi.

Nebudu zastírat, že jsem 1. místostarostkou v jedné z největších městských částí v Brně-Králově Poli. Politiku jsem „převzala“ po svých rodičích, kteří se po revoluci výrazně angažovali v Občanském fóru, otec se dokonce stal i zastupitelem v Králově Poli. Kvůli práci se však dál v nástupnických stranách OF neangažovali. To zbylo na mě a od roku 2002 působím v Králově Poli jako zastupitelka za ODS. Jiná volba než pravicová politika ani vzhledem k událostem v naší rodině nepřipadala v úvahu.  

Můj dědeček, stavitel Panáček, totiž vlastnil před rokem 1948 v Králově Poli poměrně velkou stavební firmu a aktivně se podílel na společenském životě v Králově Poli. Přispěl například nemalou finanční částkou na stavbu královopolské Sokolovny. Komunisti firmu v roce 1948 znárodnili a dědečka poslali jako nepřítele režimu na několik let do vězení. Stín třídního původu pak dopadl na celou rodinu: matka nesměla studovat a já i přes výborné studijní výsledky měla při přijetí na střední i vysokou školu poměrně velké problémy. Přes všechny ústrky režimu ale dědeček nikdy nezahořkl a starousedlíci na něj dodnes vzpomínají jako na velice slušného a společensky aktivního člověka. 

Moji dva kluci, kteří se nacházejí pro rodiče „v nejlepších letech“ (13 a 16 let) tak tvoří už čtvrtou generaci naší rodiny, žijící v Králově Poli. Být političkou je dle mého názoru hlavně práce s lidmi. Starousedlíci, kteří mě znají od mých dětských let, mi pak vytváří zajímavé denní situace. I obyčejný nákup ve vedlejším obchodě mi někdy trvá dost dlouho. Potkávám známé, lidé se ptají na politiku, na mou rodinu, na problémy Králova Pole... Jaksi jsem tedy vycítila, že bych měla s lidmi více komunikovat.

Proto mě napadl blog. Jako žánr nemusí být příliš přesný, sešněrovaný novinářskými pravidly, může být i lehce provokativní. Věřím, že se mi podaří najít okruh čtenářů, kterým budu moci zprostředkovávat svět (nejenom) královopolské politiky očima rodačky, matky a odbornice v oblasti financí. Vím, že v současnosti nehraji za ten úplně nejoblíbenější tým. Kdo se však vyzná v prostředí komunální politiky mi potvrdí, že centrální politika není totéž, co poctivá, každodenní práce v obci. Domnívám se totiž, že komunální politika je v prvé řadě politika zdravého rozumu a zájmu o místo, kde bydlím. A tu u nás příliš mnoho politických stran neumí.  

Pokud se na politiku jako občané pro její „prohnilost“ vykašleme, pak si nemáme nárok stěžovat na neutěšený stav našich věcí veřejných. Hmatatelné výsledky máme – o tom ale až příště.

Srdečně do Nového roku,

 Andrea Pazderová